Nápad spojit tři olympijské sporty dohromady v jeden ultradlouhý závod dostal kapitán amerického vojenského námořnictva na Hawajských ostrovech John Collins. Myšlenka vyšla vpodstatě z klasické pivní rozepře mezi třemi kamarády sportovci, který z nich, zda plavec, cyklista či běžec je vlastně zdatnější a odolnější. Jak jinak to dokázat, než spojením tří těchto disciplín v jeden závod. A aby to byla opravdová prověrka odolnosti, byla vytyčena plavecká trať o objemu 2,4 míle, cyklistický závod o délce 112 mil a běžecký o 26,2 míle. Vítěz bude označen titulem Iron Man! A to jsou dodnes klasické hranice dlouhého triatlonu: 3,8 kilometrů plavání, 180 kilometrů cyklistiky a 42,2 kilometrů běhu, který u nás dostal název Železný muž. Na Havajských ostrovech tento závod později dostal název IRONMAN.
Jak dopadl první test odolnosti tří amerických vojáků přesně nevíme, ale co víme jistě, že se jim tento nápad natolik zalíbil, že tento závod začali organizovat i pro další zájemce.
Na start prvního oficiálního triatlonu na světě, nazvaného IRONMAN HAWAII, se postavilo 18.února 1978 na pláži Waikiki 15 sportovců a 12 jich závod dokončilo. Historicky prvním železným mužem se stal Gordon Haller v čase 11 hodin 46 minut 58 sekund. Protože ztráta z organizace prvního ročníku činila 25 dolarů rozhodl se J.Collins uspořádat i druhý ročník. Tento ročník startovalo již 50 závodníků, ale špatné počasí většinu odradilo a startovalo opět 15 statečných mužů a mezi nimi i první žena Lyn Lemairová, která obsadila 6. místo. Důležitá však byla pro další rozvoj triatlonu i účast reportéra časopisu Sport Illustrated, který napsal první významnou reportáž o triatlonu. Na základě této události projevila zájem o Ironmana americká televize ABC,které J. Collins poskytl vysílací práva. Reportáž štábu ABC byla tak dramatická, že vzbudila zájem sportovců z celého světa a informace o tomto sportovním podniku prosákly i do tehdejšího Československa.Ve třetím ročníku startovalo již 108 závodníků, o rok později 326.
V roce 1981 byla trať přenesena z ostrava Oahu na Big Island, čímž trasa mezi lávovými poli přidala závodu nový rozměr. Černá láva působí depresivně na psychiku a Hawaiskému vedru a vlhkosti vzduchu dodává vražedné hodnoty a k tomu silný vítr. Od roku 1983 platí časový limit 17 hodin a závodníci musí absolvovat kvalifikační závody. Těchto závodů je v USA 14 a devět světě. V roce 1984 byla překročena hranice tisíce závodníků z celého světa.
Triatlon jako životní styl.
Co žene na start triatlonu v dlouhých distancích vedle profesionálních triatlonistů i lidi snad všech pracovních profesí? Lidi, které třeba do té doby sport nijak výrazně nezajímal? Je to pravděpodobně ta odvěká výzva a touha člověka jít za poznáním nepoznaného. Někdy i za poznáním sebe samotného. Asi by se toto nutkání dalo přirovnat i k odvěké touze člověka po dobývání nepoznaných a neprobádaných končin světa, velehor, mořských hlubin i vesmírných výšin.
Při absolvování dlouhého triatlonu jde o podobný úkaz. Pro mnohé lidi jde zprvu pouze o probádání sebe samého, svých fyzických i psychyckých schopností. Prostě to zkusit, něco sobě i svému okolí dokázat. A to nejen při závodě samém, ale především v potřebné předcházející přípravě. Kdo chce bez úhony zkusit dlouhý triatlon, měl by se připravovat poctivě, začít minimálně sedm měsíců před závodem a průměrné tréninkové by měly být u těch ambicioznějších kolem 18 až 22 hodin týdně. Což znamená, během těchto sedmi dnů je naplavat 11 kilometrů, na kole najet 373 kilometrů a naběhat 77 kilometrů. Toto je zamozřejmě velmi zjednodušený model, ale je jasné, že to už je pořádná změna v životních stereotypech úředníků, lékařů, sekretářek a dalších, kteří se pro fenomen s názvem Ironman natolik nadchli, že se pro ně triatlon stává životním stylem.
Například jistá američanka, která startovala na Ironman Hawaii ve svých 70 letech a absolvovala závod v čase 15 hodin 53 minut, začala sportovat až v 55 letech!!!